jsem v Botswaně

Facebook mám krásně zasněžený, stejně je tomu s mým výběrem na instagramu. Ať se snažím jak chci, myšlenky na zimu tady v tom horku prostě okamžitě roztají. Máme léto, s bouřkami, s deštěm. Vše je neuvěřitelně zelené, vzduch krásně voní a ptáci..ptáci si zpívají tu svou. Gabane je jednoduše hodně zalidněná vesnice a tak každý útěk do přírody je žádaný. A tak jsme vyrazili pro hnůj (na tu naši zahradu) ke strejdovi Kicovi asi 40 km od nás. Jeli jsme se dvěmi auty. Náš černý renault pomalu odchází a už se nám ho ani nechce opravovat a právě opravená toyota má svou největší neřest a to že neukazuje hladinu benzínu v nádrži a netušíme kolik přesně žere. A tak chápete, že si prostě o problémy říkáme:-D. Strejda má kozí farmu na úžasném místě! Vždycky se těším, co nového uvidím. Botswana je velká, ne obrovská! A někdy působí jako nekonečná. A ačkoliv se nezdá, na každém kilometru je jiná a přeci stejná. A tak tomu bylo i teď. Dojmy byly silné, avšak v zápětí byly zabity píchlým kolem na to...

Donutila jsem Bokanga, ať zvedeneme zadek a jdeme už konečně na ten kopec, na který pořád koukáme. Viditelnost byla perfektní! Dalekohledem jsme dohledli až na hranici s JAR v Tlokweng. Chtěla jsem jít dál. Zoe byla nadšená z kamenů a lezení nahoru. V jednu chvíli jsme přestali slyšet zvuky psů a dětí z vesnice. Vlhkost stoupla, klima tady dává šanci větší rozmanitosti flory. No chce to encyklopedii. Po čase jsme to otočili, když se začne stmívat do 15 minut je tma a opět se na nás hnala mrana! Sezóna dešťů konečně začala 💪 PS: máme 18 kuřat a tráva už roste;-)

A jak se slaví Vánoce v Botswaně? Včera jsme Štědrý den strávili tradičnč po Česku. U nás na stole byl slepičí vývar, ryba na mandlích, bramborový salát a pak chakalaka (salát ze spařeného zelí, mrkve a papriky smíchané s bilými fazolemi v rajčatové omáčce a nakládanou zeleninou), stew (hovězí maso s kostmi s mrkví a paprikou, něco jako guláš), chomolia (něco jako špenát se zeleninou). A dnes 25. začínají Vánoce tady. Na oběd mířími společně s Bokangovými bratranci a strejdy na hostinu k další sestřenici (ano, je toho hodně:-), tady je každý strejda, bratranec, teta, sestřenice, základní rodina má tak 100 členů). To znamená nabalit si cooler box, židle a jede se. A po další dny to samé. Věk tady nehraje roli, ale opravdu, je jedno, zda ti je dvacet nebo osmdesát. Je to tady velmi spontánní, uvolněné. Tak šťastné a veselé!

V rádiu mi hraje africký jazz o africké ženě, košili na zádech mám úplně mokrou, Eliáš odhrnuje provizorní záclonku a kouká z okna. Slunko pálí. Je dusno. Všude prach, sucho, pod každým stromem někdo pracuje. Spousta aut. Jsem opravdu tady a teď, nějak tomu pořád nemůžu uvěřit, tolik jsem se dříve žití v Botswaně bránila, tolik jsem se tady v jeden moment nechtěla přestěhovat. A najednou řídím a při odbočování nevjíždím do protisměru, zařídím si už kde co, už i uvnitř začínám být plně vtažena do denního bytí a myšlení. Najednou mi vše docvaklo! 10 let hledání sebe sama, 10 let zakopávání o něco, pádů, růstu. Za to vše můžou ti Honzové, Michalové, Hynkové, Petrové, Jiří, Jardové a další, ti, co mi buď nevěřili, ti co mi dávali najevo, že ženský element na spousta věci nemá (vždy mě to vyburcovalo k něčemu novému:-)), anebo ti, co mi naopak ukazovali, že naopak jde vše, že má smysl si jít za svým, ti, co mě brali a berou takovou, jaká jsem! Fakt ze srdce díky chlapi;-)! A ...

Zoe oslavila svůj třetí rok, tak jak se sluší a patří, na setswanský způsob. I když Bokang pořád říkal, že to děláme moc po česku. Pozvali jsme jen děti ze školky a opomněli spousta lidí z rodiny, ale víte, co by to znamenalo? Mít místo 35 dětí 60, plus musíte dát najíst a napít (hlavně napít, výheň pokračuje) i dospělým. To bych se z toho vaření a pečení zbláznila! Ale odpolene to bylo náramné! Byl skákací hrad, balonky, kreslení na tvář a spousta dětského smíchu a radosti! Tak teď hurá a Vánoce.