Na tom našem kopci

-
Donutila jsem Bokanga, ať zvedeneme zadek a jdeme už konečně na ten kopec, na který pořád koukáme. Viditelnost byla perfektní! Dalekohledem jsme dohledli až na hranici s JAR v Tlokweng. Chtěla jsem jít dál. Zoe byla nadšená z kamenů a lezení nahoru. V jednu chvíli jsme přestali slyšet zvuky psů a dětí z vesnice. Vlhkost stoupla, klima tady dává šanci větší rozmanitosti flory. No chce to encyklopedii. Po čase jsme to otočili, když se začne stmívat do 15 minut je tma a opět se na nás hnala mrana! Sezóna dešťů konečně začala💪
PS: máme 18 kuřat a tráva už roste;-)


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

This is Botswana!

-
Obrázek
To je Botswana! Jak mi Bokang často říká, ať přijmu fakt, že mám přestat myslet po česku, otevřít se té nové kultuře a zemi. Někdy to bolí, někdy se mi nechce akceptovat, jak se lidi tady chovají (jakože jsou příliš kotaktní, pozitivní a bezprostřední) a smýšlejí a občas je nutím, aby jednali podle mých, českých, pravidel. Sice pochodím, ale vyvolám v nich divné pocity:-D Země je to ale nádherná, místy úplně zapomenutá. Ačkoliv nemám křesťanskou výchovu a js em spíš pragmatik a neznaboh, věci nebem a zemí tady člověk pocítí dost často. Dneska jsme jeli kolem kopce, který Gabane chrání a téměř nikdo se neodváží zde stavět, hledáme kamení na zahradu, a jaká krása to byla! Druhé kolo jsme nedali, došel benzín:-D aj á tolik chtěla! Projekt Adolfa Ziky # weekoflife mě nutí brát foťák všude a vždycky, i když né vždy se mi chce, ale pak jsem za to ráda. Jako třeba dnes... Takže slunce a prach...
Další informace

Náš první měsíc v Mauně

-
Obrázek
  Říkali nám, že Maun má ty správné vibrace. A tak jsem fakt čekala, že když přijdeme do centra, tak to úplně na nás dýchne. Ono to teda na nás dýchlo . Zmatek, všude spousta lidí, pořád někdo troubí, teplo, že by jeden pad a to ještě slunko z pod mraků vůbec nevylezlo. Turisti, ani bílá noha nikde, prostě takové normální pondělí v Maunu. Dobrá, dobrá. Bokang si vyřídil formality pro nemocnici a porozhlížíme se, co bychom kde snědli. Je teda tady KFC, Wimpy, Debonairs a pak místní, co navařili a prodávají ve stánku (běžná praxe napříč celou zemí). No a pak si říkáme, že tam u letiště jsme zahlédli nějakou indickou restauraci (výborné to bylo), druhý den jsme vyzkoušeli francouzskou kuchyni (úplně se mi zastesklo po dobrém jídle, jak výborné to bylo) a pak jsme konečně koupili bombu plynu a začala jsem na dvouplotýnce vařit já.   Z Bokanga je doktor na plný úvazek v nemocnici, která je vlastně za rohem od našeho, ze začátku dočasného, bydlení v malém domku strejdy z x-tého kolena
Další informace