M o t s a n a

-
Tohle místo máme nejradši! Ale jako fakt, můžete tam lelkovat celé dopoledne! Jednou takhle v sobotu jsme vyjeli za Maun, koukali, co je v okolí a říkám, jééé raketa! To je fakt nářez, co to je? Tak až pojedeme zpátky, stavíme se! 
Stavili jsme se, dala si výborný zázvorový dort a kapučíno. A mě prostě z toho prostředí spadla čelist. Nejvíc mě zaujaly polštáře, fakt pecka! Už vím, co si ušiju, až nám balíky dorazí! 
Do Motsany jsme od té doby jeli ještě několikrát. Jsem dost stydlín a tak jsem se neodvažovala zeptat paní provozní (to je hnusné slovo), jak to tady vzniklo. Až to udělal Bokang za mě. Jay si k nám přisedla a velmi ochotně povídala, jak v Maunu začínala. Přijela z Jihoafrické republiky, v Maunu si otevřela obchod s kávou a před sedmi lety dostala nabídku pracovat v téhle kavárně, restauraci, místě, kde je prostor pro tanec, divadlo, filmy, hudbu! 





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

This is Botswana!

-
Obrázek
To je Botswana! Jak mi Bokang často říká, ať přijmu fakt, že mám přestat myslet po česku, otevřít se té nové kultuře a zemi. Někdy to bolí, někdy se mi nechce akceptovat, jak se lidi tady chovají (jakože jsou příliš kotaktní, pozitivní a bezprostřední) a smýšlejí a občas je nutím, aby jednali podle mých, českých, pravidel. Sice pochodím, ale vyvolám v nich divné pocity:-D Země je to ale nádherná, místy úplně zapomenutá. Ačkoliv nemám křesťanskou výchovu a js em spíš pragmatik a neznaboh, věci nebem a zemí tady člověk pocítí dost často. Dneska jsme jeli kolem kopce, který Gabane chrání a téměř nikdo se neodváží zde stavět, hledáme kamení na zahradu, a jaká krása to byla! Druhé kolo jsme nedali, došel benzín:-D aj á tolik chtěla! Projekt Adolfa Ziky # weekoflife mě nutí brát foťák všude a vždycky, i když né vždy se mi chce, ale pak jsem za to ráda. Jako třeba dnes... Takže slunce a prach...
Další informace

Náš první měsíc v Mauně

-
Obrázek
  Říkali nám, že Maun má ty správné vibrace. A tak jsem fakt čekala, že když přijdeme do centra, tak to úplně na nás dýchne. Ono to teda na nás dýchlo . Zmatek, všude spousta lidí, pořád někdo troubí, teplo, že by jeden pad a to ještě slunko z pod mraků vůbec nevylezlo. Turisti, ani bílá noha nikde, prostě takové normální pondělí v Maunu. Dobrá, dobrá. Bokang si vyřídil formality pro nemocnici a porozhlížíme se, co bychom kde snědli. Je teda tady KFC, Wimpy, Debonairs a pak místní, co navařili a prodávají ve stánku (běžná praxe napříč celou zemí). No a pak si říkáme, že tam u letiště jsme zahlédli nějakou indickou restauraci (výborné to bylo), druhý den jsme vyzkoušeli francouzskou kuchyni (úplně se mi zastesklo po dobrém jídle, jak výborné to bylo) a pak jsme konečně koupili bombu plynu a začala jsem na dvouplotýnce vařit já.   Z Bokanga je doktor na plný úvazek v nemocnici, která je vlastně za rohem od našeho, ze začátku dočasného, bydlení v malém domku strejdy z x-tého kolena
Další informace

Na tom našem kopci

-
Obrázek
Donutila jsem Bokanga, ať zvedeneme zadek a jdeme už konečně na ten kopec, na který pořád koukáme. Viditelnost byla perfektní! Dalekohledem jsme dohledli až na hranici s JAR v Tlokweng. Chtěla jsem jít dál. Zoe byla nadšená z kamenů a lezení nahoru. V jednu chvíli jsme přestali slyšet zvuky psů a dětí z vesnice. Vlhkost stoupla, klima tady dává šanci větší rozmanitosti flory. No chce to encyklopedii. Po čase jsme to otočili, když se začne stmívat do 15 minut je tma a opět se na nás hnala mrana! Sezóna dešťů konečně začala 💪 PS: máme 18 kuřat a tráva už roste;-)
Další informace