jsem v Botswaně

Před sebou máme posledních pět dní v Maunu. Pak po krátké zastávce v Gabane přeletíme celý africký kontinent a přijedeme na pár týdnů do Slezska. To mě nutí se zamyslet, zastavit a vlastně kalkulovat. Tři měsíce jsou za námi, byly to ty nejvýživnější časy, které jsem kdy měla. Jsem impregnovaná vším tím, co se nám přihodilo, koho nám osud do cesty postavil. Jsem v takovém tom módu, kdy mě nic nepřekvapí a dokud to není černé na bílém, nevěřím:-D. Žiju pouze dneškem a když se ráno do té zimy tady probudím, říkám si, co mě zase čeká. Dva rozbité staré telefony (písek, pády na beton), jeden dětský tablet (utopený a následně zašlápnutý), moje milovaná čtečka plná krásných knih (zašlápnutá), moje a Bokangova kila (občasně nedostatečně přečištěná místní voda, tvrdá práce v nemocnici) a nakonec auto (prvně utopené, pak prasklý řemen), které do teď nejezdí, to jsou naše hmatatelné ztráty. Ano, auto, za to, co jsme do něj už dali, bychom tady měli docela slušnou káru. Náhradní díly jsme