Kde domov můj...
Když jsme balili byt, přišlo mi to nekonečné. Pořád nějaké oblečení, další počítač, cetky všude kolem, které jsme nasbírali za tři roky. Kdo se stěhoval, tak to zná. Každá krabice znamenala další výdaj a tak se redukovalo. Ne moc, ale takových 10% letělo do koše. Dalších 5% se nám nevešlo do auta, takže s velkou nelibostí jsme dost věcí postavili vedle popelnice a snad jsme někomu udělali radost. A co nám udělalo upřímnou radost minulý týden bylo, když jsme vybalovali první balíky! Když jste v cizí zemi, když vaším domovem by měl být nedodělaný dům a k teplu domova má hoodně daleko a když vy stále bydlíte někde obklopení divočinou, tak díky těm pár fotkám, peřině, nerozbitému hrnku, prostě díky vzpomínkám vám je hned krásně u srdíčka. To byla naše velká radost hned na začátku měsíce. V takové situaci si pak člověk říká, co je vlastně domov. Dům, věci, lidé, místo. Asi od všeho něco, každý přikládá důležitost tomu, jiný onomu. Jak to máte vy? To by mě opravdu upřímně zaj